Okem pořadatele: Naše poprvé venku.

Udělat fajnovej open air byl můj sen od dob, co pořádám koncerty. Jenže každoroční přehršel letních fesťáků mě vždy spolehlivě odradil již během výběru vhodného termínu. Naštěstí (haha!) přišel koronavirus a šanci dostaly i komorní akce. A to rovnou o lukrativních červencových víkendech. Vznikl tak Iron River fest, který jsme pořádali v rámci TN Promotion, kde se jinak věnujeme výhradně klubovým akcím. Jaká byla naše venkovní premiéra z pohledu pořadatele?

Měsíc na přípravu

Jsem zvyklý připravovat akce několik měsíců dopředu. Tady na vše bylo zhruba 45 dní. Šibenice? Ne! Tedy pokud kolem sebe máte schopný lidi! Kluky z naší crew jsem do nápadu nijak nemusel nutit. Jedna schůzka u piva stačila k rozvinutí myšlenek, finalizaci dramaturgie a rozdělení kompetencí. O místě konání jsme měli jasno předem. U Sulana to máme všichni rádi, je tam pódium, řeka, super areál... Jenže co na to majitelé? Opět stačila jedna schůzka a s malou nedůvěrou pánové na ten náš cirkus kývli. Termín byl vybrán záměrně v červenci proto, abychom měli jistotu otevření hranic s okolními státy a zároveň byli prvním festivalem na jihu Čech. Cesty zpět nebylo.

Open air vs. klub

Teprve pak jsme okusili tvrdý chleba organizátorů venkovních akcí. Uvědomil jsem si, že dělat akci v klubu je vlastně leháro. Za ty roky se mění jen detaily, ale jinak se jede v zaběhnutých kolejích. Tyto zkušenosti jsou při prvním open airu téměř k ničemu. Najednou řešíte papírování s městem kvůli prodloužení policejní hodiny. V našem případě, kdy byl areál přístupný pouze po cyklostezce, vyjednáváte u policajtů povolení vjezdu všech kapel, zvukaře a doprovodu. Pronájem mobilních hajzlíků, jejich objednání, přivezení i odvoz po akci. Zajištění areálu, bezpečnosti a prostory pro kapely. Vytvoření prostoru pro zvukaře a v případě nepřízně počasí taky pro návštěvníky. Půjčení benzínové centrály pro případ, že by došlo k výpadku proudu. Nákup dezinfekce, sepsání pravidel festivalu, mapování příjezdových tras a další nezbytné prkotiny. Oproti tomu je booking kapel, ubytování, zajištění technického vybavení, správa předprodeje, propagace a sledování aktuálního dění kolem pandemie a předpovědi počasí, naprostým relaxem.

Chčije a chčije

Festivalové ráno nás přivítalo vytrvalým chcancem. "Jo, tak jsem si to přesně představoval", řekl jsem si nasraně při snídani. Přestat pršet mělo odpoledne, ale pro nás festival začínal ráno. Ještě před příjezdem na místo činu kupujeme toaleťáky na hajzlíky. Koho by to napadlo, že? V areálu je pořádný mokro a tím jak nosíme cajky, vyšlapeme pěkný bahýnko. Přímo před pódiem je louže 3x2 metry a kope se odvodňovací koryto. Backstage tvoříme vedle pódia menším pivním stanem. Aspoň někam už konečně neprší. Pro jistotu stavíme i velký stan pro lidi, ale ty tři stovky se pod něj rozhodně nevejdou. Se zvukařem rozmístíme a zapojíme aparaturu. Repráky podkládáme cihlami, protože je to tady z kopce. Zjišťujeme, že střechou pódia teče přesně do míst, kde bude stát kytarová bedna. Paráda! Improvizujeme a střechu podkládáme plachtou. Snad vydrží. Přijíždí první kapely, probíhá zvukovka, trousí se lidi... a hlavně přestává pršet!

Zase to klaplo

Jsem fakt rád, že aspoň jednou měla Dagmar Honsová z Meteopressu pravdu a trefila to. Ve dvě odpoledne déšť ustal, vysvitlo slunko a nám bylo v tu chvíli snad i líto, že jsme nakonec jediní, kdo si ten pořádnej slejvák užili. Celý průběh vyprodané akce byl hladký a kromě jednoho technického problému, který se po chvilce vyřešil, nedošlo k výraznému časovému skluzu. Dokonce jsme si dovolili i jednu kapelu navíc jako překvapení na závěr. Podmínky byly sice místy partyzánské, ale na první pokus to myslím nebylo vůbec špatný. Počasí člověk neovlivní, ale i kvůli němu získá řadu zkušeností do budoucna. Reakce zúčastněných byly vesměs pozitivní, ale dobře vím, že některé věci šly udělat líp. Takže nejhorší nebyl sobotní déšť, ale úklid areálu v neděli ráno. Kocovina, sbírání kelímků a tahání těžkých věcí prostě nejdou k sobě.

Myslet znamená hovno vědět

Premiérový open air dokáže pořadatele překvapit i tam, kde to rozhodně nečeká. Koncerty v klubu jsou mnohem snažší a nemusíte mít v hlavě tolik otazníků. Venku číhají nástrahy, se kterými je třeba se vypořádat, protože jinak budete mít od všech máslo na hlavě. V tom lepším případě. Doporučuji vše pečlivě zvážit, promyslet a hlavně ověřit. Počínaje výběrem vhodného místa, přes technické zázemí až po dostatek hajzlpapíru. V případě Iron River festu se jednalo o jednorázovou akci, ale kdo ví? Třeba mě zase jednou bude bavit sledovat předpověď počasí a vybírat nejlevnější mobilní záchody. Pokud k tomu dojde, budu o něco málo chytřejší.

Peťan / srpen 2020