Kdy zase naplníme sály? A bude vůbec kde hrát?

Vláda mění nařízení jako ponožky, postupně utahuje šrouby a lidem v kultuře nezbývá než se přizpůsobit. Doba koronavirová jejich snažení nepřeje a počet uskutečněných koncertů a festivalů je v roce 2020 v těžkém podprůměru. Nejde jen o velké komerční akce, ale kvůli restrikcím krvácí i undergroundová scéna. V rámci TN Promotion jsme byli letos nuceni zrušit oba naše hlavní festivaly a světlo na konci tunelu s nástupem nového ministra zdravotnictví nevidím. Obavy mám hlavně o hudební kluby a jejich budoucnost...

Jedni z prvních

V březnu jsme to odskákali jako jedni z prvních v Česku. Týden a půl před konáním Heavy Metal Thunder festivalu přišla nařízení, která okamžitě zmařila roční práci. V prvním okamžiku jsem si říkal, že nouzový stav vyhlášený vládou nemůže trvat věčně a pohrával jsem si s myšlenkou posunutí celé akce o dva měsíce a poté na podzim. Nakonec po konzultaci s kapelami, klubem i použitím zdravého rozumu došlo k posunutí festivalu o rok, tedy na březen 2021. Podařilo se přebookovat všechny kapely na nový termín a ještě celý line-up rozšířit o účinkující z Kanady, Německa a Skotska. Tehdy jsem si říkal, že rušit festival je administrativně horší než ho pořádat. A taky jsem to nechtěl podstupovat znovu, proto rovnou termín v roce 2021. Na jistotu, že?

Jde to i s rouškou

Léto přineslo optimismus a řadu akcí pro stovky i tisíce lidí. Pak se vrátila určitá opatření z jara a spoustu lidí začalo nadávat, že s rouškou na koncert fakt nepůjdou. Ani já z toho nebyl nadšený, ale byl jsem příjemně překvapen během návštěvy koncertu v Paláci Akropolis s 500 lidmi na place. Drtivá většina lidí respektovala hygienická nařízení a zároveň se i s rouškou dalo v klubu celkem pohodlně existovat. Takže když to musí být, umím si představit chodit na koncert s hadrem na hubě. Koneckonců, víte o nějakém ohnisku covidu, které vzniklo na klubovém koncertě? Já ne...

Druhé rušení byla rutina

Do poslední chvíle jsem věřil, že říjnový festival Thrash Nightmare proběhne za výše uvedených opatření. Jenže bum a ex-ministr Vojtěch vyhlásil omezení pro hromadné akce, kde nově musí lidé sedět. Tak za těchto podmínek metalový festival dělat nehodlám. K tomu se začal znovu měnit režim na hranicích a osud festivalu byl zpečetěn. Tentokrát přesunutí celé akce nedalo tolik práce, protože jsem s touto variantou průběžně počítal a ani pro kapely a jejich manažery to nebyla první zmařená akce. Zajímavostí je, že zatímco na jaře si všichni ponechali vstupenky na další rok, podzimní akce hlásí již několik vrácených ticketů. Takže jsou tu obavy z toho, že ani v roce 2021 nebude v hudebním sektoru jistota.

Okamžitá adaptace klubů

Na přicházející nařízení se provozovatelé koncertních sálů snaží ragovat a mají můj hluboký respekt. Ze dne na den dokázali sehnat desítky židlí a rozmístit je do svých prostor. Někteří za ně zaplatili, jiní je sehnali formou zapůjčení. Výsledkem snažení byla záchrana několika desítek koncertů po celé zemi. Ano, není to ideální řešení, ale aspoň nějakým způsobem může kulturní život a majitelé klubů dýchat. Lepší než zavřít jako na jaře. Nejsmutnější na tom je, že vidím řadu lidí, kteří roky něco budovaly a teď bojují o přežití. Přesně podle hesla - tonoucí se stébla chytá. Takže kočkopes "jak omezit hromadné akce, ale nenasrat divadla" může fungovat, ale jen krátkodobě. Bavit to nikoho dlouho nebude...

A pak přišel Plukovník

Kudlou do zad kultury je nový ministr zdravotnictví Prymula. Hned po nástupu začal utahovat šrouby a vyhlášený nouzový stav a s ním spojené restrikce znamenají definitivní hřebík do rakve kulturnímu životu. A opět téměř ze dne na den. Nejen, že je klubová scéna vyoutovaná minimálně na měsíc říjen, ale chybí tady jasná vize pro celý sektor. Takže kluby, promotéři, technici a další neví, co bude. A pokud vláda od prvního listopadu povolí hromadné akce třeba do 100 lidí, neřeší to nic. 100 lidí v současné situaci znamená reálně 50 návštěvníků a živoření bude pokračovat...

Kolik klubů zmizí z mapy?

Nechci situaci kolem covidu-19 zlehčovat, ale až to celé skončí (jestli vůbec), bude kde hrát? Mnoho klubů již neotevřelo po jarních restrikcích a postupně se zavírají další podniky. Sezóna podzim - jaro je pro kluby klíčová a životně důležitá. Mám strach, kolik koncertních míst zůstane na mapě třeba v dubnu. Tohle není jen o prostorech. Tady jde o kulturní soužití různých komunit a obživu nezanedbatelného počtu lidí, kteří namísto sezení v kanclu dělají to, co je baví. Chtěl bych být optimista, ale když se bavím s některými majiteli hudebních prostor, většina to vidí bledě. A z pohledu promotéra mám ještě jeden postřeh. Určitý typ lidí v roce 2020 zpohodlněl a bude velice složité dostat jej zpět do koncertních sálů.

Demotivace

Jako organizátor cítím především demotivaci. Chybí mi nadšení, se kterým jsem se pokaždé vrhal do pořádání koncertů. Plánuji akce dlouho dopředu a vždy s výhledem do budoucna. To mi současná situace neumožňuje a ačkoliv mám plány na příští rok, v tuto chvíli mě nic z toho netěší. Asi nikdo nechce vkládat energii a čas do něčeho, co se může ze dne na den zrušit nebo odkládat do nekonečna. Nenapadlo mě, že když dojde k posunutí březnového festivalu o rok, nebudu mít ani v říjnu jistotu, že akce proběhne. Jeden celý rok, chápete?

Podporuj "svůj" klub